Proč polovina lidí na světě chce zemřít

O chorobách srdce a cév se za posledních 40 let napsalo tolik materiálu, že se zdá být zbytečné se jakkoli k tomuto tématu vracet. Desítky let nás lékaři bombardují smutnými fakty, že se jedná o největšího zabijáka současné civilizace.  Krmí nás statistikami, které říkají – za polovinu všech úmrtí na celém světě jsou odpovědné srdečně cévní komplikace.
Rakovina? Hladomor? Války? Ty jsou daleko vzadu za tímto tichým zabijákem.
I přes všechna známá fakta o aterosklerotických pochodech probíhajících v našich cévách se zoufale nedaří toto nebezpečí zkrotit. Už z osmdesátých let si pamatuji v ordinacích obvodních lékařů z omšelých nástěnek propagační slogany typu „Chraň své srdce“.
Jestli je vůbec možné tvrdit, že existuje ukázkový a modelový příklad lidské nezodpovědnosti kombinované s leností a hloupostí, která vede k postupné destrukci organismu, tak je to právě inkriminovaná situace v oblasti srdce a cév.

Víme, co způsobuje tyto procesy. Je to kombinace nevhodného stravování a nedostatku pohybu přikrmená prolongovaným stresem. Zajděme ale více do detailů.
Studie v posledním půlstoletí jednoznačně prokázaly, že za tvorbou a ukládáním aterosklerotických plaků na vnitřní stěny cév je odpovědné vysoké množství tuků ve stravě (především nasycených), vysoké množství bílkovin (především živočišných v čele s masem a kaseinem) a nedostatek čerstvých zdrojů potravin v podobě ovoce a zeleniny. Za posledně jmenovanými se skrývá absence vitamínů, minerálů, antioxidantů a spektra druhů vláknin. Řešení je tedy jednoduché. Pokud mi lékař sdělí nemilou zprávu, že jsem se propracoval (= projedl) ke stavu, který indikuje vyšší hladinu krevních tuků, hypertenzi a jiné ukazatele srdečně cévních komplikací, vyhrnu si rukávy a pustím se do změn. Tedy snížím konzumaci masa, začnu hezky papat ovoce a zeleninku dle přikázání „Více barev znamená více příznivých látek“ a omezím mléčné produkty (chápu, asi tím naštvu mlékárenský průmysl, který mě posledních několik let bombarduje stále větším počtem reklam na svoje výrobky). Když se mi podaří navíc trochu omezit konzumaci jídla celkově tak, abych se vyhnul situaci obžerství, můžu s klidným srdcem tvrdit, že moje strava (tedy hlavní a nejvýznamnější faktor vzniku cévních problémů) je vyřešena. Pardon, ještě jedna maličkost v podobě pitného režimu. Takže minimum alkoholu, kávy, chlorovaných a slazených tekutin.

Ok, zbude mi čistá voda. Ne každý z ní bude nadšen, vždyť se přece nedá pít. To, že ji před námi pili všichni naši předci, nás příliš nevzrušuje. Někomu to může připadat jako konec světa (nebo jeho života, v konečném výsledku to může být dotyčnému hříšníkovi stejně jedno), já osobně v tom vidím pouze návrat k základům, na kterých po dlouhá tisíciletí pracovala naše genetická výbava. Je zajímavé sledovat způsob uvažování všech, kterým jsou tyto informace prezentovány. Reakce typu: „Co mám tedy jíst? Vždyť umřu hladem! To se nedá jíst!“ si zaslouží úsměv. Tedy žádné negativní emoce a rozčilování se. Obyčejný úsměv.

Chci-li někomu dát smysluplnou radu (tedy takovou, která projde lebeční dutinou s patřičnými reakcemi), je potřeba zvýšit snahu vše důkladně vysvětlit.
Každá rada, která padne na úrodnou půdu neobdělávaného mozku, může v budoucnu zachraňovat životy. Ani detailní vysvětlení faktu, že jíst správně zdravě neznamená „chcípnout hladem“, ale pouze vyměnit ty špatné potraviny za zdravější při zachování původního objemu stravy i pocitu sytosti, se stále střetává s nekompromisním zákonem Paretova pravidla 80/20. Bohužel 80% proti mně. Dělám něco špatně? Přijde za mnou člověk který zoufale potřebuje pomoci. Mnohdy z druhého konce republiky. Shrnu stručná pravidla, doporučím JEDNODUCHÝ postup. A výsledek? N E O C H O T A dodržovat ani tyto základy. Všichni chtějí zázračnou pilulku, která jejich problémy vyřeší. „Najděte mi jakoukoli tabletu, budu ji užívat každý den. Fakt slibuju. Je mi jedno, co stojí. Ale nemůžu přece nejíst, to moje tělo nezvládne.“

No dobře, boj s panem Žaludkem jsme nevyhráli. Přiznejme si, že jsme vlastně prohráli ještě před tím, než bitva začala.

Zkusme vytáhnout druhé eso z rukávu. Pohyb.

Nejčastější reakce? „Hmm, to nepůjde, bolí mě klouby. Nemám čas. Mám špatnou plotýnku. Po cvičení mě bolí svaly. Nemůžu cvičit – co když mě narostou svaly.“
Pomalu dochází síly i argumenty. Lidi, co blbnete? Z nikoho svalouše dělat nechceme! Už vám není dvacet, tak se vás přece nebudeme snažit ani zlikvidovat nepřiměřenou zátěží! Na začátek stačí obyčejná chůze, procházky.

Ok, neprošla ani pohybová aktivita. Do boje vytáhneme s poslední zoufalou možností. Stres.

Ta všudypřítomná potvora, které se nejsme schopni zbavit, která se nás drží jako klíště a likviduje nás den po dni. Tady se hroutí i nekompromisní a všudypřítomný Paretův zákon. Nikdo není ochoten změnit svůj život. A už vůbec ne svoji práci, která je jednou velkou stresovou šňůrou. „Když začnu hledat jinou práci, co když se budu mít ještě hůř než teď?“

Ne, ne , ne. Všechno špatně. Nerozumím, proč tomu vlastně nerozumím. Člověk má zdravotní problém. Hledá pomoc. Najde pomoc. Dostane radu. NECHCE poslechnout radu.

Co tedy vlastně chce?

Skutečně nevím, co chce. Ale tuším, jak s největší pravděpodobností dopadne. Cévy se postupně uzavírají a uzavírají, až jednoho dne dojde k infarktu nebo mozkové mrtvici. Statistiky jsou neúprosné. A hloupost lidí nekonečná. Vybavuje se mi moudro, které kdysi pronesl Einstein: „Jsou dvě věci, které jsou nekonečné – vesmír a lidská hloupost. Jenom u toho vesmíru si nejsem zcela jistý.“

11 thoughts on “Proč polovina lidí na světě chce zemřít”

  1. Ahoj Martine.

    Děkuji za všechny Tvé informace.
    I v tomhle článku však postrádám důraz na vynechání cukrů – těch “špatných” cukrů.
    Nebo se pletu? Cukry ano? (Chápu, že některé cukry ano, ale mléčné, nebo bílé čokolády, 3lžičky cukru do čaje, coca coly, kofoly, apod.)

    Do svých 28ti let a partnerových 35 let, jsme denně dali minimálně nějakou čokoládovou tyčinku, bomboška na posezení, apod.
    Pak jsme dali rozhodnutí 🙂
    … Ale v tvých článcích strašně málo čtu o CUKRECH NE 🙂 a tak jsem trošku zmatená…

    Vím, že malé děti cukr už vůbec ne – jen ovoce (a ještě ne exotické 🙂 ). A kdyby nebylo babiček, tak se mi to daří držet i u 3 a 1/2 letého syna. Bohužel boj s babičkami je boj s větrnými mlýny. Občas jim posílám nějaké články o výživě, ale o tom, že cukry ne (kokinka, lízátka, čokoládky -uf, uf, uf ) je těch článků velmi málo 🙁

    Myslím si, že cukry jsou horší než tuky, možná se mýlím … vycházím z pyramidy, kterou jsi nám, myslím, prezentoval Ty – že před 50ti lety ta pyramida stravování byla přesně opačná než nyní – cukry byly na špičce té pyramidy … Luštěniny byly základ 🙂 (v tomhle jsi nás ovlivnil – každý týden máme polévku z nějakých luštěnin a máme je moc rádi)

    Moc díy za všechny Tvé zkušenosti a moudrosti, která předáváš dál 🙂

    Se srdečným pozdravem, S 🙂

  2. “náš vztah skončil”, řekl krátce přítel po 13 letech velmi spokojeného života. “Konec” se jmenoval JANA a byl o 8 let mladší než já. Smutek se konal s množstvím červeného vína a pocitem absolutního vyhoření. Přestěhovala jsem se, změnila zaměstnání.
    Přestala jsem jezdit naším “stříbrným šípem” a do práce vyklusávala pěšky, protože na MHD jsem fakt neměla žaludek.
    Dneska chodím pěšky 6 km denně 3+3 z práce a do práce a bez této procházky si vyčištění mozku neumím při svém náročném povolání představit. Změnila jsem garderobu, lodičky jsem vyměnila na kvalitní obuv, chodím pravidelně (minimááálně jednou týdně) plavat.(s kolegou, který tam ujíždí na brunetkách) :-))
    Moje matka měla iktus a je na vozíku. Žila zdravě! Co se má stát, to se nejspíše stane, ale fór je v tom, žít život, než se to STANE :o)

  3. Pane Mgr. Jelínku moc hezký článek. Nemám slov. Moc děkuji za tyto informace. S radostí je budu předávat dál. Mějte se krásně 🙂

  4. Proč polovina lidí na světě chce zemřít – tak jste nazval tento článek, a na konci jste našel jedinou odpověd – lidskou hloupost. Mně ale konzumace potravin, které nás zabíjí silně připomíná konzumaci látek, které nás také zabíjí – drog. Proč narkomani berou drogy – můžeme odpovědět stejně – z hlouposti, ale dá se také říci, že mají silné sebedestruktivní tendence. Není to s námi stejné? Narkomani mají možná větší naději na vyléčení, protože se chovají asociálně, protizákonně, společnost je odsouvá na okraj. Zatímco nákupní košík naplněný kolou, pivem, točeným salámem a spoustou rohlíků nás na okraj společnosti rozhodně nedostane. Sice se zabíjíme, ale jsme “in”. Vrtá mi hlavou otázka, proč ty sebedestruktivní tendence v tak obrovské plošné míře? Proč nemáme rádi sami sebe? Když nezvládnem ani to, dokážeme milovat naše děti? Naše staré rodiče? Ach jo…. Jinak děkuji za pěkné články.

  5. Stále ten istý pán Jelínek s ľahkým humorom triafa do čierneho, veľká vďaka aj odo mňa za motiváciu. Veľa vďačných čitateľov 🙂

  6. Při čtení tohoto článku mě doslova mrazilo… Tak pravdivé… Každý by chtěl zázračnou pilulku, a nic pro sebe nedělat. Nejsmutnější je, když už má člověk vážné zdravotní problémy, vyhledá pomoc, a stejně se neřídí radami.
    Boj s větrnými mlýny? Možná. Stejně to ale nevzdám a budu bojovat.

  7. Vážený pane Jelínku, děkuji za zajímavý a pravdivý článek. Už se velmi těším na osobní setkání s Vámi v rámci kurzu. Já osobně pozoruji, že za vším je opravdu hloupost lidí, pohodlnost a ani tisíc domluv jim nepomůže. Jediné, co možná pomůže, je vlastní trpká zkušenost s nemocí, která mnohé “probere” z nezájmu o své zdraví.

    1. Máte naprostou pravdu – je smutným faktem, že neslyšíme na slovo prevence a hlavním impulsem k tomu starat se o své tělo i duši nastává až v okamžiku, kdy nám “teče do bot”. Člověk je ve své podstatě tvorem líným a pohodlným a velmi snadno se k této “aktivitě” nechává strhnout svým okolím. Přitom je velmi jednoduché v mozku “přepnout výhybku” a začít kráčet jiným směrem, který nemusí zákonitě znamenat vynakládání většího množství energie…

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *