Anti aging

Člověk odjakživa hledal možnosti, jak prodloužit svůj krátký život. V dávné historii to nebyli jenom bylinkáři míchající lektvary, ale i různá tajná společenství hledající Zlaté grály či Kameny mudrců schovávající se za učení starých alchymistů. Dnes je to naopak moderní medicína, která není ochotna si k tělu pustit cokoli, co nezavání logikou levohemisféricky zaměřené vědy.

Máme údajně štěstí, že žijeme v informačním věku. V průběhu krátkého okamžiku jsme schopni vyhledat prakticky jakoukoli informaci. Jakmile tedy na jednom konci světa šílený vědátor ekonomicky podporovaný ještě šílenějšími businessmany vymyslí novou metodu, která slibuje sebemenší zlepšení vizáže nebo zdravotního stavu, okamžitě to víme i my na konci světa druhém.

I proto se stále více rozšiřuje nabídka metod zušlechťování těla tak, abychom vypadali mladší a někdy dokonce i cítili mladší.

Na požádání odstraní dermatologové kožní znaménka. Zvětší nebo zmenší ňadra. Vymodelují obličej nebo ebo jinou tělesnou partii. Můžeme si nechat odsát tuk z nežádoucích partií. Pokud se bojíme bolesti či nežádoucích reakcí, zvolíme kavitaci či jinou, příbuznou metodu – za několik minut nám za „pár drobných“ ultrazvukem a infračerveným zářením rozbijí tolik tukových buněk z požadovaných částí našeho těla, které bychom na sportovišti „potili“ dlouhé týdny, navíc ne vždy s jistým výsledkem. Jsme nejenom že schopni, ale i ochotni udělat pro lepší vzhled téměř cokoli.
To nám ale nestačí. Proč troškařit? Mám-li chuť a peníze, nespokojím se jenom s lepším vzhledem. Rád podlehnu vábení firem nabízející moderní metody omlazení organismu.
Žádná alchymie, které nikdo nerozumí. Žádné wellness, které kromě příjemných pocitů nepřinese žádný rychle viditelný zázrak.

Nabízí se postupy, které jsou posvěceny nejmodernějšími vědeckými výzkumy.
Dnes umíme zjišťovat úroveň produkce mozkových neurotransmiterů – na základě výsledků hormonálně upravíme spánkový cyklus.

Z genetických testů určíme potenciální riziko vzniku srdečně-cévních onemocnění – skvělá možnost doporučit spektrum preparátů ovlivňujících metabolismus krevních tuků.
Máme k dispozici přístroje měřící biologický věk jednotlivých tělesných orgánů – kdo by nechtěl znát skutečnou „pravdu“ o svém věku? Je přece velmi lákavé být (cítit se?) ve skutečnosti o pár let mladší, než tvrdí můj rodný list. A to už je důvod vytáhnout z kapsy další peníz navíc – mnohdy ne malý za poskytované služby slibující tento druh „omlazení“.

Fungují tyto metody? Odpověď zní – ano, fungují.  Má tedy význam je dobrovolně podstupovat?

Tady si odpovězme otázkou – kam se poděl rozum? Ten rozum, který by nám měl říci, že všemocná Matka Příroda každému z nás naprogramovala určitý věk, který prostě neprodloužím. Ta samá věda, která se nám snaží pomocí nepřirozených metod věk prodloužit, současně přitom prokazuje, že je geneticky omezen na 130 až 140 let. Je nám to snad málo? Zvrácená logika masy lidí si namlouvá, že můžeme mít více. Je natolik zvrácená, že ji postihla slepota, která nevidí jasná fakta.
O jakých je řeč? Vyčerpaná srdce postihující infarkty myokardu stále ve dřívějším věku. Před dvaceti lety bylo toto téma aktuální u šedesátníků, dnes už u čtyřicátníků.
Ucpané cévy vyhlašují stávky v podobě mozkových mrtvic – věková situace je tady naprosto stejná jako v předchozím případě.

Zhoubné nádory se šíří jako rakovina (výstižné označení…).
Ano, na straně jedné statistiky neúprosně ukazují, že průměrný věk v západní části civilizace stále roste. Jedním dechem však dodávají, že kvalita života v posledních jeho letech je víc než zoufalá. Jsme „uměle“ udržováni při životě užíváním spektra léků, které mají úžasnou schopnost potlačovat příznaky jednotlivých chorob, ale bohužel neléčit.
Ze seniorské generace se díky medicínsko-farmaceutickému komplexu podporovaného legislativou jednotlivých zemí, která nad následky tohoto počínání zavírá oči, postupně stává skupina „zombie“. Není veselé sledovat, jakou kvalitou života se pyšní naši prarodiče. Vyvstává otázka, zda něco podobného na sklonku života postihne i nás.
I přesto se z této situace nechceme poučit a místo smíření se s procesem postupného stárnutí, který je přirozenou součástí našeho života a nemusí v žádném případě znamenat degeneraci organismu, se necháváme nadchnout nabídkami zázračných procesů omlazení opotřebovaného těla.

Čím jsme starší, tím se snažíme vypadat mlaději. Zakrýváme šediny, podstupujeme plastiky různých částí těla, užíváme pilulky na podporu tvorbu kolagenu vyhlazující kůži, navyšujeme antioxidační kapacitu těla, cpeme do sebe statiny likvidující cholesterol, honíme se za penězi, které následně investujeme do zničeného zdraví…čítankový příklad krysího závodu, tentokrát se svým zdravím i životem.

Je skutečně příjemné vypadat s rostoucím věkem mlaději. Osobně by mě zajímalo, zda se lidé podstupující všechny tyto zákroky i cítí lépe. Ne fyzicky (to by měl být logický důsledek aplikace těchto omlazujících metod), ale psychicky. Vybavuje se mi citát z Tomášova evangelia: „…když uděláte vnitřek jako vnějšek a vnějšek jako vnitřek a to, co je nahoře, jako to, co je dole…tehdy vejdete do království“.
Do jakého království ale vedou dveře, které otevírá anti-aging medicína?