O tom, jak (prý) mléko zavodňuje

Číst všechny zprávy ze světa zdraví se nevyplácí. Určitě ne vlastnímu zdraví. Ta poslední, se kterou jsem se dnes omylem setkal, zatloukla další pomyslný hřebík do mé vlastní rakve. Nějaká kanadská asociace provedla výzkum, ve kterém zjistila, že konzumace mléka u dětí lépe zadržuje v těle vodu po sportovní aktivitě než jakékoli iontové nápoje včetně čisté vody. Důvod je samozřejmě jednoduchý – mléko obsahuje bílkoviny, které se dlouho tráví a to zpomaluje vyprazdňování trávicího traktu. Proto se organismus tolik neodvodňuje. Navíc obsahuje vysoké procento minerálů, které pomáhají tělu držet vodu. Jednoduché jako facka. Když už nevím, jak bych do lidí nacpal více mléka, zkusím to přes pitný režim dětí. Všude se přece píše, že děti by měly hodně pít. Provedu výzkum na 14 malých dětech, což statisticky ohromí celý svět a pustím do médií. Ta jsou prakticky všemocná, nemusím se tedy obávat neúspěchu.

Číst toto přede dvěma dny, kdy jsem si pustil pusu na špacír na www.receptyprozdravi.cz , žádné video bych nenatočil – měl bych příliš práce se zatloukáním dalších hřebíků.

Vyrábíme závisláky

Před několika dny se mihla v médiích zpráva, která svým významem vzbudila moji pozornost. Celosvětově nejvýznamnější značky energetických nápojů hledají možnosti, jak do budoucna neustále navyšovat svůj odbyt. Skvěle se jim to v posledních letech podařilo v ekonomicky vyspělých zemích – trhům vévodí USA, Velká Británie a Austrálie. Proč tedy nezaútočit i na zbytek světa?

Pít přeci musíme všichni. Tělo žádá pouze čistou vodu. Pokud ji osladím, zmanipuluji tak chuťové buňky, dám pořádnou pecku slinivce a vytvořím menší závislost. Prodej ale zvýším tak, že z malé závislosti udělám velkou. Nejlépe tak, že k cukru přidám i kofein. Je levný a účinný, ideální kombinace.

A když můj zákaznický rozum začne protestovat, že chce udělat i něco pro své zdraví? Žádný problém – přisypeme pár vitamínů – jsou levné a neúčinné, ale to nikoho nezajímá. Podstatné je, že jsou. Trocha barvy na závěr, osvěžíme oxidem uhličitým a vzhůru do Asie, Latinské Ameriky a Afriky – civilizace už má svých závisláků dost.

Vím, co jím?

První polovinu svého života jsem stravování v restauracích neřešil – jako aktivní (silový)  sportovec jsem zdlábnul všechno, na co jsem přišel. V okamžiku, kdy se moje profese „zvrhla“ na stranu zdravého životního stylu a já dostal možnost nahlédnout pod pokličku potravinářského průmyslu a gastronomie, se ze mě z „donucení“ stal amatérský kuchař.

Vím, co kupuji (alespoň v některých případech), mám dozor nad výrobním postupem (vždy) a estetický vzhled pokrmu si upravím podle momentální nálady.

Na základě těchto praktických zkušeností musím potvrdit, že je úúúúžasné žít takový kulinářský sen. Z pracovního hlediska však ne vždy praktický.

Zdá se, že v krátké budoucnosti se ale blýskne na lepší časy. Ve Francii – ráji většiny gastronomů – před několika týdny v rámci průběžných snah chránit spotřebitele novelizovali zákony, které nařizují, aby v restauracích na jídelních lístcích byla odlišena jídla vyrobená na místě (tedy z čerstvých surovin) a jídla připravena z polotovarů.

Začínám mít chuť jet opět po několika letech na dovolenou do Francie. Nebo se tam rovnou přestěhovat – do doby, než v našem Kocourkově nabere lobbismus ten správný směr a já budu moci jít bez obav do restaurace určené pro obyčejné smrtelníky, kde se mě nepokusí zabít „dokonalou“ obsluhou nebo jídelním lístkem.