Bezpečná “éčka”

Ve volných chvílích procházím webové stránky a blogy.
Nadšenci do zdravého životního stylu si stěžují, že se nedá nic jíst. Potraviny jsou buď tepelně nebo chemicky upravené. Voda je plná chlóru, antibiotik, hormonů a jiného sajrajtu z vodovodního potrubí.
Místo vzduchu máme smog. Když se ho náhodou nedostává, pustí nám chemtrails.
Jedna stížnost za druhou. Za chvíli má člověk pocit, že nemůže nic jíst. Prý nás tyto chemikálie zabíjejí. Svět spěje k záhubě. Čeká nás nová Sodoma, Gomora a jiná města, která teprve vejdou do biblické historie.
Nedá se to číst.
Přeladím na oficiální kanály. Ministerstvo zdravotnictví, potravinářská inspekce, zdravotní ústav, FDA.
Ejhle – legislativa tvrdí, že se věci mají jinak. Ano, potraviny chemicky konzervujeme, vodu chlórujeme, aditiva používáme. Jejich obsah je ale pod kontrolou. Máme totiž studie, které to prokazují. Ty říkají, že bychom museli používat mnohanásobně vyšší dávky těchto látek, aby nás zdravotně ohrozily.
Hned jsem klidnější.
Červík ale hlodá dál.
Proč si vlastně lidi stěžují?
Čtu složení pečiva. Asi jsem narazil na špatnej kousek – spektrum dvaceti látek, z nichž o polovině slyším poprvé, mi na chuti nepřidá. Příště koupím něco lepšího.
Sáhnu po rybí konzervě. Barviva, konzervační látky…Taky nic moc. Příště koupím čerstvou rybu.
Uzeniny se tváří nebezpečně už na pohled, volím tedy šunku. Želírující látky, stabilizátory, barviva, zvýrazňovače chuti, voda.
Proč se rozčilovat. Je to přece bezpečné, jsou na to studie. Na každou látku zvlášť.
Další červík.
Přemýšlím, zda tvůrci systému zkoumali i vzájemné interakce mezi jednotlivými aditivy. Asi ano – všechna jejich prohlášení zní tak jistě.
Zajímalo by mě ale, jak to provedli. Potravinářství dnes používá přes 3000 chemických látek. A přibývají stále nové. Otestovat všechny kombinace musí přece trvat sto let…

4 thoughts on “Bezpečná “éčka””

  1. Dobrý den,
    dnes jsem Vás viděla v pořadu u Jana Krause. Bohužel Vás moc nepustil ke slovu, a nepostřehla jsem ani název knihy (neb jsem netušila, o čem bude řeč), kterou jste mu věnoval. Pochytila jsem jen, že se týká vhodné stravy pro děti. Jelikož mě následné téma rozhovoru zaujalo, chtěla bych požádat, zda mi můžete sdělit název oné knihy.
    Děkuji, s pozdravem Šípová

  2. Aha, tak poté, co jsem prošla bedlivěji Vaše stránky jsem informaci o výše zmíněné knize našla. Přeji hezký víkend.

  3. Vaši knihu o zdravé výživě jsem četla. Mám ale dojem, že stejně musíme z velké části pojídat to, co nám výrobci předkládají. Dělám, co mohu, abych nebrala nejhorší jedy, používám zdravé produkty alternativní výživy, studuji výživové metody budhistů a ajurvédy, ale jsem důchodkyně, tyto produkty jsou dost drahé (je to vydírání nás, kteří nechceme pojídat jedy) a nejsem bůh a z velké části to neovlivním-pokud nechci umřít hladem…

    1. Kéž by i ostatní přistupovali k této problematice jako Vy – trh s potravinami by pak vypadal úplně jinak. V zásadě je potřeba hledat rovnováhu mezi objemem stravy, který konzumujeme (tedy mít pod kontrolou hlas svého žaludku) a současně najít možnosti v okolí svého bydliště, kde kvalitní potraviny můžeme pravidelně kupovat. Pokud při nákupu řešíme finance, naučme se pokládat sami sobě otázku: “Pořebuji tuto potravinu nebo ji jenom chci?” Velmi rychle se pak dojem finanční nákladnosti z našeho života vytratí…:-)

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *