Cogito ergo sum?

Počátkem padesátých let minulého století pronesl slavný lékař Albert Schweitzer v jednom z rozhovorů pro média památnou větu. Na otázku, v čem lidé nejvíce chybují, odpověděl: „Lidé prostě nepřemýšlí“.

Měl hlubokou pravdu. Za předpokladu, že pravda může být hluboká.

Rene Descartes by určitě souhlasně kýval hlavou. Jeho památný výrok „Myslím, tedy jsem“ měl ale jiný záměr a s tím i bohužel nedozírné následky na vývoj celého lidstva po budoucích několik set let. Vštěpil nám totiž smutnou myšlenku, že podstata našeho bytí je determinována myšlením. Pasoval tím mozek člověka na absolutní vrchol evolučního žebříčku.

V prehistorických dobách jsem jako student na přednáškách evoluční biologie a paleontologie souhlasně kýval hlavou nad moudrostí těchto slov ve snaze naladit se na interdisciplinární formu studia.

Systém nás ale zapomněl naučit, že rozum používající ke své činnosti mozek není jediným aktérem, který rozhoduje o našem životě. A už vůbec ne o bytí samotném.

V pokročilejším stadiu vývoje vlastní individuality bychom měli pochopit, že smysl života nespočívá v projevu vnější činnosti vlastního rozumu.

Rozum se neumí projevovat láskou. Ani soucitem.

Rozum není schopen vyprodukovat pravdu. Nebo dokonalost.

Vesmír se vyvíjí. Planeta se vyvíjí. Člověk se vyvíjí.

Vše kolem nás je v pohybu a jde vpřed.

Přijde doba, kdy si lidstvo jako celek uvědomí, že význam slov „Cogito, ergo sum“ je minulostí. Sice součástí naší identity, ale z hlediska vývoje dalekou minulostí.

Těším se na světlo, které to přinese.

One thought on “Cogito ergo sum?”

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *