Úcta

V posledních letech zažíváme neuvěřitelný boom celé civilizace a jejich výdobytků. Všechno se zrychluje – přenos informací, pracovní nasazení, tvorba stresu, rozvoj různých chorob. I přes snahu moderní medicíny prodlužovat náš život kráčíme rychleji do hrobu. Neumíme (a ani nechceme) zpomalit.

Není proto čas zamýšlet se na „drobnostmi“ jako je například úcta.
Úcta k životu, zdraví, rodině,  práci druhých, k sobě samým.
Přitom je to jeden ze základních postojů, který jsme schopni všichni objevit ve svém nitru.

Cítit úctu znamená na chvíli se zastavit a uvědomit si existenci – tady a teď.

Nejvíce úcty projevují malé děti.
Žijí ve světě obklopené tajemstvím, která chtějí odhalovat. Každý okamžik jejich života přináší různá překvapení, nad kterým zůstávají v úžasu stát.
Život pro ně není samozřejmostí.

Pro dospěláky je samozřejmostí vše.
Kde je samozřejmost, není úžas. Bez něj nemůžeme projevit úctu.
A s tím přichází stagnace.

Buďme dospělými se srdcem dítěte – neztratíme nic, získáme všechno.

2 thoughts on “Úcta”

  1. Jako malé děti jsme byli všichni poučováni, že musíme pozdravit všechny dospělé a hlavně sousedy; občas nás to trochu štvalo. Dnes, ve svých šestapadesáti již vím, že jsme pozdravem měli vyjádřit ÚCTU. Současná mladá generace již nezdraví (ať přijdou do obchodu, nebo třeba do sauny) – jejich rodiče, kteří občas utrousí nějaké to DOBREJ nebo NASHLE je to těžko mohou naučit.

  2. Ako spievajú starí, tak cvrlikajú mladí.
    Príkladov na úctu je už ako šafránu
    Ešte na dedine ma deti zdravili. V mestách sú mnohí vychcálkové

Leave a Reply to Ladislav Oudes Cancel reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *