Jak (ne)nakupovat

Není nic překvapivého na zjištění, že prodejci na potravinách pozměňují data spotřeby. Logika ekonomického zákona „Přežívají jen ti nejsilnější“ jim podsouvá zkažené myšlenky typu „přelep etiketu, nikdo to nepozná“.

Jako populace nemáme chuť vůbec se pozastavit nad tím, že se toto děje – hranice otrlosti většiny z nás se evidentně posouvají neustále dál.

Ani už nejsme zaskočeni, že pro pár korun je schopen si prodejce pokazit jméno. Lidská paměť je krátká a pokuty nízké.

Na pováženou je ale fakt, že jsme stále ochotni takové výrobky kupovat dál.

Žijeme v době, po které jsme dlouhá staletí snili a toužili – postupným vývojem jsme se propracovali do stavu, kdy máme dostatek všeho hmotného. Moderní civilizace nám dává skvělou možnost volby. Můžeme si vybírat na úrovni ceny i kvality s vědomím, že je z čeho vybírat.

Tragické na tom všem je, že ta většina lidí, která „táhne“ ekonomiku vpřed, toto nedělá. Nevybírá si na základě zdravé logiky rozumu a získaných znalostí, ale chová se jako stádo ovcí, které jdou tam, kam je pastýř rozhodující o ceně i kvalitě navede.

Přitom je řešení situace tak jednoduché – tyto potraviny nekupovat.
Nezabírá osvěta, nepomáhají restrikce ze strany úřadů. Jakákoli forma boje vždy způsobí odpor – zákon akce a reakce nemáme šanci obejít.

Tak trochu škoda, že toto nechápe právě ta masa lidí, která je svým počtem schopna tyto stavy zvrátit.
Trvale zvítězit je možné pouze nebojováním. Máhátma Gándhí by nás i v této oblasti bezpochyby rád podpořil.