Vítězové a poražení

Lidé mezi sebou vždy válčili.
Podobně jako zvířata.
Od okamžiku, kdy jsme se pasovali na Homo sapiens, se boje zintenzívnily a byly stále vychytralejší a podlejší.

Přitom všichni si přejeme mír. A klid. Chceme se bavit a užívat si, ne se zabíjet.
Celá historie lidstva zná ale pouze dvě skupiny lidí – vítěze a zapomenuté poražené.
Smutné je to, že se vzájemně zabíjíme na mnoha úrovních. Nestačí nám už klasické zbraně, které ukončí život v jednom okamžiku. Dobře výdělečné je zabíjet pomalu a nenápadně. A nejlépe většinu celé planety, aby se taková činnost vyplatila.
Co se tak zaměřit na jídlo?
Povolíme konzumaci alkoholu. Všichni víme, že škodí zdraví. Ale prodávat jej oficiálně s požehnáním úřadů vlastně znamená, že neškodí.
Nechce se nám vyhazovat potraviny s prošlým datem spotřeby? Nemusíme. Přelepíme etikety, nikdo to nepozná. A když náhodou pozná a oznámí, zaplatím pokutu v podobě pár drobných. Lidi jsou naštěstí hloupí a budou nakupovat dál – jedna malá aférka jim nenasměruje zadek na jiné místo, kde prodávají poctivě. Zvyk je přece železná košile.

Člověk je tvor mlsný. Upravme složení polotovarů tak, aby se na nich vytvořila chuťová závislost – párky bez masa, kečupy bez rajčat, marmelády bez ovoce…nacpeme ochucovadly, zakonzervujeme posypovou solí a napumpovaný bankovní účet rád překřičí slábnoucí hlásek svědomí, které káže spravedlnost a rovnost.

Jíme všichni – ne ale vždy to, co si sami vypěstujeme. Jistotu v koupi kvalitních potravin nemají ani ti, co se nás snaží systematicky likvidovat.
Kde je tedy hranice mezi vítězi a poraženými?

5 thoughts on “Vítězové a poražení”

  1. Vážený pane Jelínku, toto téma se ve Vašich úvahách o zdraví objevuje opakovaně a já jsem se již k němu jednou vyjadřoval. Ne, že bych Vám to chtěl vytýkat, tyto věci se musí opravdu neustále pranýřovat.
    Pro tento komentář jsem se rozhodl snad jen proto, že mám trochu odlišný názor na konzumaci alkoholu v rozumném a zdraví prospěšném množtví. Moje matka díky jakési doporučené tradici vždy ráno před snídaní si dala lok dobré slivovice (cca 1 cl) a poté si vzala jednu polévkovou lžíci medu. Tento týden se dožila 100 let. I já tuto tradici držím, konzultoval jsem ji se svým osobním lékařem a ten mi ji zcela doporučil s tím, že tento stravovací návyk sice drasticky ale zdravě podpoří metabolismus. I já se ve svém poměrně pokročilém věku cítím celkem dobře. Netrpím žádnou stařecou chorobou jako je vysoký krevní tlak, cukrovka, potíže se srdcem, klouby a j.
    Proto si myslím, že užívání dobrého alkoholu v dávkách romných může být i zdraví prospěšné.
    Vladimír Hora

  2. Přečetl jsem si znovu svůj komentář, ale dle závěrečných dvou vět, ač ještě netrpím vyjmenovanými stařeckými chorobami , začíná se asi
    projevovat počínající demence. Budu asi muset popsanou terapii trochu omezit. Tímto se za chyby v textu omlouvám.
    Vladimír Hora

    1. Vzhledem k tomu, že pocházím z jižní Moravy (přímo ze srdce vinařské kraje), bych byl sám proti sobě, kdybych jakýmkoli způsobem popíral prokázané pozitivní účinky konzumace umírněného množství alkoholu. Ve svých úvahách na tomto místě samozřejmě nezacházím do detailů – v případě alkoholu mám na mysli masu nekvalitních lihovin, které velmi štědře v podobě spotřební daně dotují státní kasu. Jejich cenová dostupnost se běžnému spotřebiteli přímo podbízí, výsledek je pak vcelku dobře známý…Kéž bychom více poslouchali hlasy našich babiček, které nám vštěpovaly “Jez do polosyta, pij do polopita”…

  3. Nějak pochybuju, že druhý komentář napsal opravdu pan Hora. Chybu v textu udělá čas od času každý a zpravidla kvůli takové banalitě nezačne pochybovat o nevinném zvyku, který pomohl jeho k matce k požehnanému věku :-).

    Neopodstatněné je také tvrzení o těch, “co se nás snaží systematicky likvidovat”. Můžete jmenovat konkrétní “zločince, co nás likvidují”? Tesco? Albert? Billa? Zájmem komerční firmy je, aby zákazníci dlouho žili a dlouho nakupovali, nikoli masové vraždy prostřednictvím jogurtu. To je směšná úvaha.

    1. Likvidují nás ega výrobců a prodejců potravin, kde většina z nich v touze po zisku nemá chuť řešit kvalitu, a současně i naše vlastní lenost kombinovaná s neochotou se učit novým věcem a přemýšlet u všeho, co děláme. V principu velmi jednoduché, v praxi denního života naopak velmi smutné.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *