Dětská obezita

Celkový počet dětí s nadváhou neustále roste. Žádná novinka a nic překvapujícího – všichni máme možnost sledovat tento trend. Statistiky dokonce říkají, že za posledních 20 let se jejich množství ztrojnásobilo.
Rodičům to evidentně nevadí. Možná to zní divně – mít obézní dítě a nelámat si s tím hlavu – ale pokud by to dospělákům skutečně nebylo jedno, začali by tímto směrem vyvíjet jakoukoli aktivitu vedoucí ke zlepšení situace.
Existuje efekt sociální nápodoby. Ten říká, že když ke zdravému životnímu stylu nebudou mít vztah sami rodiče, kteří jsou živoucími vzory svým ratolestem, budou jejich děti kráčet stejným nebo podobným směrem.
Stále častěji se ozývají hlasy požadující navýšení počtu hodin tělocviku na základních školách. Krok logický, s velkým otazníkem ale zůstává, co může změnit jedna požadovaná hodina pohybu týdně navíc.
Úředníci musí za daně, které platíme na jejich existenci, vykazovat nějakou činnost.
Docela by se hodilo, kdyby jejich aktivity šly tím správným směrem. Třeba zrušit prodejní automaty na kolové nápoje a sladkosti, které velmi úspěšně okupují většinu základních škol. Krok, který zasáhne do poměru příjmu a energie podstatně jinou měrou.

Čínská studie

Každý den se v médiích objevují výsledky nových vědeckých studií, které jsou prováděny za účelem odhalení roušky tajemství lidského zdraví. Tím, že vlastní nálepku „vědecká studie“ a navíc je média přebírají pro zveřejnění ne vždy v plném znění a souvislostech, dochází často k jejich špatnému pochopení.

Typický příklad: V tisku se dočteme, že vědci prokázali vliv nějaké látky na podporu imunitního systému. Řekneme si – hurá, začneme tuto látku užívat a nebudeme nemocní. Tento zkratový způsob uvažování je naprosto běžný.

Nepátráme po dalších informacích, které by nám otevřely obzor při poznávání nové skutečnosti. Neřešíme, jak dlouho výzkum probíhal, s kolika účastníky, v jakých geografických podmínkách – toto všechno jsou naprosto klíčové informace vedoucí k tomu, aby výsledky studie mohly být aplikovatelné na co nejširší populaci.

Informační věk, ve kterém žijeme, rychlostí blesku distribuuje jakékoli nové poznatky a jejich nesprávná interpretace pak způsobuje to, čemu říkáme dogmata. Zajímavý je ale i úhel pohledu vědců, jejichž práce stojí za těmito studiemi. Velmi často vstupuje do jejich vzájemné komunikace ego a principy ryzí vědy pak jdou stranou.

Relativně nedávno obletěla svět publikace pod názvem „Čínská studie“. Tato shrnuje výsledky téměř čtyřicetiletého výzkumu prováděného v různých částech celé planety a na vědeckém pozadí odhaluje to, co mnozí buď věděli nebo alespoň tušili – tedy jak moc se strava podepisuje na lidském zdraví. Zajímavé na celé situaci kolem tohoto moderního vědeckého fenoménu jsou komentáře mnoha vědců, kteří sami či na požádání hodnotí výsledky dlouholeté snahy tvůrců této studie. Tak jako vždy se svět rozdělil na dva tábory.

Konstruktivně uvažující jedinci jsou nadšeni z výsledků, které jsme dostali k dispozici. Kde je bílá, musí být i černá – opozice skládající se z otitulovaných individuí se neustále snaží různými způsoby napadat a zpochybňovat relevantnost vědecky prokázaných věcí. Pojem věda má svoje základy ve vědění, ne doufání nebo domnívání se. Abychom se jako společnost posouvali vpřed, je potřeba o jednotlivých faktech pochybovat, protože pouze pochyby vyvolávají další otázky vedoucí k progresi.

Zajímavé na celé věci ale je, že nejvíce výsledky této studie, která ve svém rozsahu na světě nemá obdoby, potírají dvě skupiny vědců: Ti, kteří se nikdy žádných studií neúčastnili (tedy prezentují pouze vlastní domněnky), a nebo takoví, jejichž studie byly o poznání menší a ve výsledku s nižší vypovídající hodnotou (tedy prezentují pouze vlastní ego).

Když se dva perou, třetí se směje. Smutné na tomto přísloví je, že tím třetím jsme my – běžná populace, která by si z takových studií měla odnášet něco praktického do vlastního života. Pouhé akademické bádání svět nezmění. A když se k nám, obyčejným smrtelníkům, dostávají zkreslené a egem podbarvené informace, z čeho pak vybírat?

Má detoxikace význam?

Jedním z fenoménů moderní doby v oblasti zdravého životního stylu je snaha nabídnout co nejzajímavější možnosti detoxikace. Svým způsobem je to vcelku logické. I přesto, že se všude cituje pojem zdraví a my tak získáváme dojem, že koupí nějakého výrobku či služby skutečně pro své zdraví něco děláme, naše těla v sobě hromadí stále větší množství různého odpadu.
Na vině není ani tak kvalita toho, za co utrácíme peníze, ale především naše neschopnost kontrolovat vlastní emoce. Jsou to především naše touhy, které si umí v oblasti stravování a pitného režimu velmi úspěšně vyhodit z kopýtka.

K čemu tak dochází?

Čím více jíme, tím menší prostor dáváme celému trávicímu traktu, aby vše důkladně zpracoval. Místo toho, abychom dodržovali pravidla střídmosti a pravidelnosti, žaludek nás neustále tlačí k dalším a dalším dávkám. Zanášíme tak střeva nestrávenou potravou, nedáváme prostor vylučovacímu systému vše uklidit.
Naše útroby po určité době takového způsobu života začínají silně připomínat žumpu. A protože v žumpě nikdy nenajdeme nic zdravého, nemůžeme ani čekat, že v našem těle tomu bude jinak.
Střídmost a zdravý selský rozum není posledních několik tisíc let zrovna v módě, na scénu proto nastupují zachránci v podobě rozličných čistících metod. Člověk je naštěstí tvor vynalézavý, revolučních způsobů detoxikace bude vždy dostatek – když to nejsou zrovna extrakty z různých bylin, lepíme na sebe náplasti. Jakmile nás omrzí cpát se vlákninou, pořídíme si vaničku s vodou a solí.

Dokud bude z těla co odstraňovat a čistit, budou se objevovat převratné a zázračné možnosti. Přichází tak na scénu filozofická otázka: Být či nebýt? Mají takové metody smysl? Z žumpy do čistoty a pak zase zpátky?

Praxe ukazuje, že mají.

Stojí sice peníze, mají omezené schopnosti a nejsou a nikdy ani nebudou kompletním řešením problému. Jako pomůcka, kterou vložíme do správných rukou, může ale posunout naše zdraví o malý kousek vpřed.

Hledači dokonalosti moc dobře vědí, proč neplýtvat energií na práci s těmito výdobytky moderní doby. Proč se za drahé peníze snažit dostat z těla pouze něco a o tom zbytku se tvářit, že vlastně neexistuje, když jsou postupy, jak se zbavit úplně všeho? Známe je už dlouhá tisíciletí, jsou otestovány praxí a životem, nemusíme na ně šetřit a doufat, že možná budou fungovat.

Pořád stejná písnička – ach ty lidské emoce.

Kvalita potravin

Jako spotřebitelé mající absolutní důvěru v zákony ošetřující kvalitu potravin jsme většinově odkázáni na pravdivost informací uváděných na etiketách jednotlivých výrobků. Praxe posledních let ale ukazuje, že hledání skutečné kvality se skutečně skrývá v samotném procesu hledání.

Z důvodu vlastní pohodlnosti očekáváme, že nám moderní doba vše naservíruje přímo pod nos. To se opravdu děje, bohužel se nejblíže k nám proderou pouze výrobci a prodejci s nejagresivnějšími obchodními taktikami.

U průměrného nakupujícího vždy vyhrává parametr ceny, vnímání kvality silně pokulhává.

Podívejme se kriticky na situaci v oblasti pečiva – najít SKUTEČNĚ kvalitní nefalšované celozrnné s kváskem bez aditiv a přídavku starého rozemletého pečiva je natolik náročné, že převážná většina takových zájemců tuto snahu vzdává, v lepším případě si pořídí domácí pekárnu a investuje čas a práci tímto směrem.

Nebo jiný příklad – jak poznat, že nás výrobce uváděním informací na etiketě opravdu neobelhává? Namátkové kontroly ze strany úřadů ukazují, že takových je stále více. Přidáme-li k tomu pravidlo Parettova zákona, mluvíme pak o skutečně špičce ledovce.

Naštěstí si úřady v této sféře nehrají na šípkovou Růženku a občas udělají i významný krok vpřed. Zajímavým počinem v posledních týdnech je akce Státní zemědělské a potravinářské inspekce, která spustila projekt www.potravinynapranyri.cz. Celková návštěvnost webu ukazuje, že národ chce vědět, co jí.

Můžeme jen doufat, že tento zájem vyprovokuje i fyzickou akci, kdy kromě čtení o tom, jaký „hnůj“ můžeme najít v regálech obchodů, zvedneme zadek ze židle a půjdeme hledat plnohodnotně kvalitní alternativu.

Kdo touto cestou už prošel, ví, že je najít můžeme. V konečném důsledku se každá snaha vyplácí.