Dětská obezita

Celkový počet dětí s nadváhou neustále roste. Žádná novinka a nic překvapujícího – všichni máme možnost sledovat tento trend. Statistiky dokonce říkají, že za posledních 20 let se jejich množství ztrojnásobilo.
Rodičům to evidentně nevadí. Možná to zní divně – mít obézní dítě a nelámat si s tím hlavu – ale pokud by to dospělákům skutečně nebylo jedno, začali by tímto směrem vyvíjet jakoukoli aktivitu vedoucí ke zlepšení situace.
Existuje efekt sociální nápodoby. Ten říká, že když ke zdravému životnímu stylu nebudou mít vztah sami rodiče, kteří jsou živoucími vzory svým ratolestem, budou jejich děti kráčet stejným nebo podobným směrem.
Stále častěji se ozývají hlasy požadující navýšení počtu hodin tělocviku na základních školách. Krok logický, s velkým otazníkem ale zůstává, co může změnit jedna požadovaná hodina pohybu týdně navíc.
Úředníci musí za daně, které platíme na jejich existenci, vykazovat nějakou činnost.
Docela by se hodilo, kdyby jejich aktivity šly tím správným směrem. Třeba zrušit prodejní automaty na kolové nápoje a sladkosti, které velmi úspěšně okupují většinu základních škol. Krok, který zasáhne do poměru příjmu a energie podstatně jinou měrou.

2 thoughts on “Dětská obezita”

  1. Tady žádné omezení nepomůže. Tedy se musí změnit životní styl děcek a to ovlivní hlavně rodiče. Pokud nebudou děti honit ke sportu a pohybu celkově, tak je se úředník může stavět na hlavu…

  2. Myslím, že základ je to, co dostává dítě v rodině. Škola na tom nemůže nic zásadně změnit! Vyrůstá-li dítě v rodině, kde nemají vztah k pohybu ani k zdravé stravě, pak na jeho život nebude mít prakticky žádný vliv, když ze školy zmizí automat na sladkosti (koupí si je jinde) nebo bude mít hodinu tělocviku týdně navíc (má to smysl, když volný čas prolenoší u počítače?) Rodiče by neměli jen koukat, co škola, ale začít sami u sebe. Můžeme po dětech chtít, aby uměly něco, čemu jsme je nenaučili? Můžeme po nich chtít, aby byly střídmé, uměly ocenit kvalitní jídlo a měly rády pohyb? Zamysleme se nad svým životním stylem a povězme si upřímně, jaký příklad svým dětem dáváme, co je učíme a co jim dáváme do života…

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *