Vegetariánství

Vegetariáni jsou v očích všežravců (rozuměno lidí masožravců, tedy těch, kteří rádi na svém talíři vidí maso) zvláštní sebrankou. Zvláštní proto, že nejedí maso. A někteří dokonce ani mléčné výrobky či vejce. Hodnoceno trochu z jiného pohledu, snaží se jít proti přírodě, která nás – lidi (údajně) dvakrát moudré (homo sapiens sapiens) – vedla za ručičku po celou dobu fylogenetického vývoje až na úroveň všežravců. Z tohoto pohledu si tak trochu tykáme s prasaty. Bezpochyby se najdou ve společnosti takoví, kteří to budou vnímat jako urážku, ve skutečnosti je ale tato schopnost strávit prakticky vše, co je na této planetě k snědku, nemalou výhodou. Nabízí totiž každému člověku možnost zvolit si, jakou cestou se chce v oblasti stravování ubírat. Pružnost našeho metabolismu ve schopnosti přizpůsobovat se rozličným podmínkám je totiž dokonalým nástrojem pro svobodnou vůli, kterou my lidé disponujeme a s níž si zdaleka ne každý ví rady.

Vegetariáni jsou jiní. Ne tím, že by toužili přepisovat pravidla evoluční biologie a pasovat tak svůj metabolismus na úroveň býložravců. Odlišují se způsobem vnímání reality, tedy používáním té části vědomí, která umožňuje soucítit s živými bytostmi. Pro vegetariány jsou zvířata kamarádi, není možné se tak na ně zlobit, že nechtějí svoje přátele jíst. Některé vegetariánské odnože vyladily svoje vnímání na úroveň pro běžného smrtelníka skutečně nepochopitelnou a odmítají konzumaci jakýchkoli živočišných produktů. Pro většinu populace úlet, pro citlivě naladěné jedince šťastná součást každodenní reality.

Vegetariáni jsou jiní a je proto logické, že hlavnímu (= masožravému proudu) jsou trnem v oku. Jsem toho názoru, že je tak trochu masochistické vrážet si trn do vlastního zrakového aparátu jen kvůli tomu, že někdo dobrovolně odmítá jíst určitou skupinu potravin. Žije mezi námi totiž spousta takových, kteří nedobrovolně (nejčastěji ze zdravotních, někteří ale i z finančních důvodů) nejedí také některé skupiny potravin. Tito možná způsobují bolehlav zdravotnickému systému, kupodivu už ale nejsou příčinou utrpení xenofobní části naší společnosti, která není schopna se sžít s jakoukoli „odchylkou od normálu“. A pak je tady většina, která skrze (sebe)poškozený zrak není schopna dohlédnout dál než za hranice junk a fast food talířů a z vlastní blbosti se vyhýbá konzumaci celé řady potravin, čímž vede svůj jídelníček k nutriční monotónnosti a stereotypu. Věčná škoda, že tato většina kvůli malicherným šarvátkám s menšinami nemá čas si uvědomit, že jsou to právě oni, kdo zatěžuje rozpočet zdravotnictví nejvíce.

Vegetariánsky smýšlející menšina by v tomto okamžiku velmi ráda slyšela, že bezmasá či dokonce bezživočišná úprava jídelníčku by jejich spoluobčanům zdravotně prospěla nejvíce. Bohužel (a naštěstí současně) to není pravda, resp. by taková změna nefungovala. Dobrovolně odmítat konzumaci masa neznamená jen zmáčknout čudlík na ovladači vědomí a přepnout do jiného stravovacího režimu. Toto je otázkou vlastního vývoje, který je silně individuální, a znamená především změnu ve vnímání reality, díky které umožníme metabolismu využít pružnost jeho adaptačního potenciálu. Laicky řečeno posunout schopnosti trávicího ústrojí více směrem k býložravcům. Dovolit si to můžeme, ale není to zadarmo. Platí se měnou, která – stejně jako každá jiná mince – má dvě strany:

První po nás požaduje dostatečně velkou časovou investici nutnou k přizpůsobení se novým podmínkám. Adaptovat se musí nejen enzymatická aktivita, ale především střevní biom, jehož diverzita hraje tu nejvýznamnější roli v celém procesu trávení. A protože s přechodem na vegetariánství významně roste podíl vlákniny (a často i sacharidů), nemůže si každý nadšenec do této nové změny ve stravování myslet, že od zítřka bude stoprocentně fungujícím členem nové (bezmasé) komunity. Změna střevní mikroflóry je dlouhodobý proces, zdaleka ne odpovídající ve svém tempu změnám v myšlení morálně a eticky nabuzených nadšenců. Trpělivost je tady na místě, a ta musí být mnohaměsíční, u ryzích veganů až několikaletá.

Druhá strana vyžaduje správné know-how. Tedy (nejen nutriční) znalosti, jak správně a systematicky postupovat při přechodu na nový režim.
Každý, kdo si bude plně vědom těchto hodnot, kterými je potřeba platit, má možnost obohatit svoji stravu o nové možnosti, aniž by si zbytečně zdravotně ubližoval.

Ani to ale bohužel není zárukou klidu a harmonie, která by měla vyzařovat z lidí snažících se nejíst svoje kamarády. Rétorické přestřelky mezi nimi a sebemrskači, kterým nevadí trny ve vlastních očích, jsou věčné. A zbytečné. Aby člověk mohl přejít na vegetariánství, musí proběhnout změna v jeho mysli. Změna, která je dobrovolná a nepodléhá „hurá trendům“, jejichž hlavním cílem je strhnout pozornost svým směrem. Jakékoli protesty proti trápení či zabíjení zvířat nefungují. Ne že by neměly smysl, protože vyjadřovat svůj názor je jedním z výsadních práv dobře fungující demokratické společnosti, a to je hnacím motorem jejího vývoje. Nemají ale takový dopad jako využití principu nebojování. V oblasti stravování to znamená jít příkladem, který bude hoden následování.
Jsou takoví, kteří se nechají vést morálními aspekty a více ke štěstí nepotřebují.

Jiným naopak imponují nutriční změny v jídelníčku, kterých je celá řada: Snadnější stravitelnost, vyšší podíl vlákniny, dostatek hořčíku, v některých směrech „výhodnější“ výživa pro střevní biom, vyšší příjem antioxidantů.

Protože ale žádná sranda není zadarmo, je třeba počítat i s „temnou“ stranou, která obnáší riziko nižšího podílu vápníku (primárně ve vztahu k hořčíku), zvýšeného přísunu antinutričních látek, potenciálního rizika nedostatku vitamínu B12, mírně nižší metabolické aktivity železa nebo omega-3 tuků, a to se všemi jejich důsledky.

Aby to nevypadalo, že komplikovaná je pouze vegetariánská strava – cesta k nutriční a metabolické rovnováze umí být trnitá i u ostatních stravovacích režimů. Takový nezodpovědný všežravec (napadá mě označení „nutriční flákač“) trpí celou řadou neduhů, které vyplývají z preferencí fast food, přebytku některých aditiv v masných výrobcích či kritického nedostatku vlákniny, hořčíku a celé řady dalších živin.

No, jak vidno, nikdo není dokonalý. Každý jsme ale individualita s možnostmi volby. Je mnohem efektivnější dláždit vlastní životní cestu snahou o rovnováhu na úrovni těla i mysli, než dokazovat, co a kdo je lepší.
Jedna věc ale přece jenom „lepší“ je: Ještě před tím, než začneme zachraňovat planetu odmítáním konzumace masa a živočišných produktů, jeví se mi jako velmi výhodné snažit zachránit především sami sebe. Špatně koncipovaná vegetariánská strava může zdravotně ublížit. Ostatně stejně jako všežravá, ketogenní či jakákoli jiná. Člověk se špatně fungujícím zdravím má mnohem horší podmínky pro zvládání svých životních výzev než zdravý jedinec.

A mimochodem – trvalo mi 3 roky, než jsem přesvědčil svůj metabolismus, že může velmi dobře fungovat i bez masa. Nevěřím v hurá akce ani žádné jiné zkratky. Vše je otázkou vývoje a ten si žádá svůj čas.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *