Vysněná postava na vlastní kůži

Člověk z davu, rekapitulace prvních 3 měsíců

Hubnutí je vcelku jednoduchý proces, který je řízen několika málo pravidly. Pro naprostou většinu obézních platí a funguje nekompromisní zákon energetické bilance, kdy je při redukci potřeba zvyšovat výdej energie formou vhodného pohybu a současně omezovat zbytečné kalorie v podobě sladkostí a tuků. Pokud je navíc pod kontrolou množství přijímaných bílkovin a nastaví se správný sportovní režim, je úspěch v 95% všech případů zaručen.

V takových situacích je dokonce možné i předvídat, jak rychle se bude postava měnit. Svým způsobem je možné tvrdit, že redukce nadváhy je pro výživáře „nuda“, protože nás nečeká žádné velké překvapení. Naštěstí se občas najdou výjimky, které vykouzlí na tváři výraz překvapení.

V článku „Čelíte rádi výzvám?“ jsem představil kolegu, který se ve svých 43 letech rozhodl vydat se na strastiplnou cestu ke svojí vysněné postavě. Začal na necelých 150 kilogramech, s velkým nadšením a odhodláním. Po třech měsících poctivého snažení přišla kvartální rekapitulace, u které jsem si nejprve myslel, že selhal bioimpedanční přístroj. Pro jistotu jsem na váze vyměnil baterie, měření zopakoval, následně změřil sám sebe a ve finále i zbytek všech mých spolupracovníků na firmě. Váha skutečně nelhala.

Nejprve ale krátký pohled na vývoj celé situace:
Po prvním měsíci (v únoru) došlo k úbytku 10 kilogramů. V březnu to bylo 7 kg. V průběhu dubna se váha zastavila a ani přes urputnou snahu držet se pravidel adekvátního pohybu s vegetariánsky nastavenou stravou s dostatkem bílkovin se nechtěla pohnout. Teprve celkové přeměření ukázalo pravý důvod.

Ostatně – posuďte sami:

Ukazatele Začátek února Konec dubna
Hmotnost 146,5 kg 131,5 kg
Množství tuku 44,5 % 23 %
Viscerální tuk 29 14
Obsah vody v těle 44 % 54 %
Čistá tělesná hmotnost 77 kg 97 kg
Bazální metabolismus 2560 kcal 3100 kcal
Hmotnost kostní hmoty 4 kg 4,9 kg
Metabolický věk 50 let 31 let

Spousta lidí, kteří podstupují různé redukční programy, se trápí s podobnými situacemi, přitom naprosto zbytečně. Nastartují pochody vedoucí k úbytku tukové tkáně (sportují, správně se stravují) a jednostranně se zaměřují na hodnoty, které ukazuje ručička váhy, případně optické zhodnocení vlastní postavy.

A to je špatně.

Protože pokud nastavíme redukční režim správně, dochází nejen k úbytku tuku, ale současně i nárůstu svalové tkáně. Tyto procesy jsou VŽDY vzájemně provázány.

Při hubnutí není klíčová tělesná hmotnost, ale poměry svalové tkáně a tuku (celkového i útrobního). Váha samotná je pouze doplňkovým ukazatelem, na který ale většina populace zaměřuje největší pozornost, což způsobuje zbytečné trápení.

Marcelovi se podařil doslova husarský kousek – za tři měsíce zredukoval přes 30 kg tuku a přibral 20 kg aktivní hmoty.  Objem útrobního tuku klesl na polovinu, dramaticky narostla mineralizace kostí. Fakt, že zhubnul „jen“ o 15 kg, je detail, kterému v aktuální fázi celého procesu nemá smysl věnovat žádnou pozornost.

To „nejlepší“ na konec – vše pouze s aerobním pohybem (kolo, eliptical, manuální práce) bez tvrdé dřiny v posilovně!

A tajemství celého úspěchu? Dovolím si je shrnout do dvou stručných bodů:

  1. Správně nastavený systém (strava + pohyb s ohledem na metabolický profil) – tak, jak učíme v kurzu „Cesta za vysněnou postavou“.
  2. Marcelova ochota vše dodržovat, nesmlouvat o úlevy, nefňukat a nestěžovat si.

Pořád je na čem pracovat. Výsledky ukázaly, že metabolismus kráčí správným směrem. V následujícím čtvrtletí nás čeká především redukce tuku, protože svalové hmoty je více než dost. Pak bude následovat fáze formování postavy, což můžeme v kontextu celého snažení považovat za pomyslnou třešničku na dortu.

Marcelův deník můžete sledovat na http://prirozenadieta.cz/

Čelíte rádi výzvám?

Já ano. A čím větší výzva, tím lépe.

I přesto, že se snažím ke každé postavit čelem, neznamená to, že ji vždy přijmu. Musí totiž být „hodna“ toho, abych jí věnoval svůj čas a energii.

Každá taková výzva proto musí splňovat určitá pravidla:

  1. Chci si z ní odnést zkušenost, která mě posune dál.
  2. Je potřeba, aby se konstruktivně projevila i v mém okolí.
  3. Požaduji, aby vyvolala radost nejen u mě, ale i ve společnosti.

V opačném případě pro mě taková aktivita ztrácí smysl a začnu hledat jinou.

V branži výživového poradenství je největší zájem o redukci nadváhy. Tyto výzvy řeší statisíce lidí, s ohledem na stav obezity v naší společnosti se ani není co divit. Tady se přiznám, že považuji hubnutí za „nudnou“ věc. Až na malé výjimky v podobě zdravotních komplikací, které výrazným způsobem omezují plynulý průběh redukce, to není žádná „zábava“. Neustále jako poradci řešíme neochotu lidí provádět změny ve stravování i v pohybové aktivitě, jejich výmluvy a (ne)přiznané záchvaty lenosti. Po několika letech takové praxe zjistíte, jak moc to člověka emočně i časově vyčerpává.

Občas se ale naskytne příležitost, která člověka zvedne ze židle, což se nedávno (naštěstí) stalo i mě. Před dvěma lety jsem navázal spolupráci s člověkem, kterého jsme, jako firma, dlouho hledali. Copywriter a marketér v jedné osobě. Odborník s úžasnou schopností empaticky se vcítit do potřeb trhu.

A nebyla náhoda, že cesty osudu nás svedly dohromady. Trpí výraznou nadváhou, kde tělesná hmotnost poslední dobou osciluje kolem 150 kg.

Jako propagátor zdravého životního stylu jsem vnitřně nastaven tak, že ovlivňuji lidi ve svém okolí. Jsem zvyklý na to, že absolventi mých kurzů i klienti v Poradně mění přístup ke stravovacím i pohybovým aktivitám. Děje se to samozřejmě i v běžném životě.

Po dvou letech pracovní „koexistence“ mne Marcel sám oslovil se žádostí o menší podporu a dozor při hubnutí, ke kterému se rozhodl. A protože to je člověk, který má pro strach uděláno, zčásti inspirován mým projektem Cesta za vysněnou postavou se rozhodl, že svoje snažení zveřejní. Filozofii jeho přístupu a celé snažení najdete na www.prirozenadieta.cz, podporovat jej můžete i na Facebooku.

Jen pro zajímavost: Vstupní váha na začátku byla necelých 150 kg, za první měsíc máme 10 kg dole. Nezapomenu na náš rozhovor při plánování celého programu, kdy padl dotaz, jak bych v jeho případě a situaci postupoval já. Z pozice svých zkušeností a přístupu ke stravování i pohybu jsem odpověděl, že do začátku letních prázdnin bych na jeho místě měl metrák (Marcel začal hubnout na začátku února). Bez mrknutí oka odpověděl: „Když vy, tak já také“.

K takovému přístupu můžu dodat jen to, že držím palce, protože podporovat takové snažení je výzva, která se neodmítá.

Čím jsme v kurzech prošli a co máme před sebou

Filozofie firmy ATAC se nemění od doby jejího založení. Vždy jsem žil s utkvělou představou poskytovat vzdělávání v oblasti zdravého životního stylu, primárně zaměřené na výživu. I přesto, že jsem v daleké minulosti prošel martýriem vrcholového sportu, který poměrně kvalitně zformoval moje nahlížení na fungování lidského těla i mysli z pozice fyzické a mentální zátěže a vlivu stravy, moje pozornost se celou profesní kariéru orientovala na stravování.

Jsem si plně vědom faktu, že lidská bytost je zastoupena fyzickým tělem a duší. Od toho se odvíjí i celá filozofie něčeho, co máme ve zvyku v naší společnosti označovat jako zdravý životní styl. Psychosomatika učí, že duše je nositelem vědomí, které produkuje mysl. V jejím prostoru zpracováváme myšlenky a vznikají emoce. Tato mysl (její vědomá i nevědomá část) ovládá chování jednotlivých fyzických buněk našeho těla. Obě entity – mysl i fyzické tělo – potřebují ke svojí existenci energii, je potřeba je tedy živit. Každá část naší bytosti bere tuto energii z různých zdrojů, oba systémy se samozřejmě vzájemně prolínají. Zjednodušeně řečeno je možné tvrdit, že způsobem myšlení, který dává základ vzniku emocím ovládajícím chování těla i mysli, a stravováním, vnášíme do těla i mysli informace a energii. V něm jsou zpracovávány na základě určitých zákonitostí, se kterými je naštěstí možné vědomě pracovat a řídit tak chování těla i mysli žádoucím směrem.

Na této jednoduché filozofii, která vychází nejen z pozorování chodu přírody a vědomého poznání, ale potvrzuje ji moderní věda i různé filozofie (ájurvéda, makrobiotika, tradiční čínská medicína), jsou založeny naše kurzy a školení.

Prvním kurzem vůbec, který spatřil světlo světa už před osmi lety, byl intenzívní půlrok s názvem „Poradce pro výživu a suplementaci“. Nejenomže se stal tento kurz stálicí naší nabídky, ale v průběhu času a postupných jeho úprav, kdy jsem se snažil co nejjednodušší formou propojit informace moderní vědy s prvky filozofií východu do uceleného (holistického) pohledu, jej začalo navštěvovat stále více zájemců. Ruku na srdce – ne každý má odvahu investovat půl roku svého života do prakticky každodenního systému studia. Praxe (tedy názory absolventů) ale ukazuje po celou dobu existence kurzu, že nemalou měrou mění životy studujících ve smyslu přístupu ke svému stravování i zdraví. A to je fakt, který dává nemalý smysl snažit se kurz zvelebovat a vylepšovat.

S rostoucím počtem dotazů ze strany zahraničních zájemců o studium jsem se proto v roce 2013 odhodlal ke kroku, kterému jsem se celá léta bránil jako čert kříži – rozšířit distanční formu studia, jehož součástí jsou i živá školení, o plnohodnotnou on-line formu.
Věřte mi, že jsem skutečně nechtěl, protože jsem si plně vědom nenahraditelnosti živého kontaktu s lektorem v rámci jakéhokoli studia. Doba je ale neúprosná, zájem lidí o smysluplné informace týkající se stravování nekompromisní. Tomuto nátlaku jsem podlehl, živé přednášky byly nahrazeny předtočeným videozáznamem a od prvního okamžiku spuštění on-line verze se celkový počet studentů Poradce pro výživu jenom v roce 2013 zdvojnásobil.

V loňském roce prošel celý kurz (distanční i on-line verze) zatím nejrozsáhlejší úpravou v celé jeho historii. Pravidelná komunikace se studenty v posledních letech přinesla obrovské množství zpětných vazeb, na základě kterých jsem kurz obohatil o další témata (objem informací vzrostl přibližně o 25%). Byly upraveny a rozšířeny cvičné testy a především do distanční verze zařazena desková hra, na které se studující učí vytvářet jídelníčky pro konkrétní situace.

Tento balíček změn přinesl loni naprosto úžasnou reakci v podobě zvýšení počtu studentů o více než dvojnásobek ve srovnání s rokem 2013.
V tomto případě se filozofie postavená na učení J.A.Komenského „Škola hrou“, kterou jsme si na firmě vzali za vlastní, skutečně vyplácí. Myšlenkové mapy, cvičné testy, desková hra – všechny tyto atributy vytváří komplex, který usnadňuje práci s učivem, jehož objem v žádném případě není malý.

Poradce pro výživu a suplementaci“ je základem, který dal vznik dalším kurzům. Měsíční kurz „Výživa ve sportu“, který vypisujeme dvakrát do roka, se stal neodmyslitelnou stálicí, kterou navštěvují sportovci i trenéři různých odvětví. Stejně jako specifikum s názvem „Síla myšlenky“, který jsme po třech letech definitivně převedli do víkendových pobytových seminářů. I tady reakce účastníků předstihly naše očekávání. Oba pobytové víkendy se okamžitě zaplnily a touto cestou bych ještě jednou rád poděkoval všem jeho účastníkům za bezkonkurenční atmosféru, kterou uprostřed krásné přírody vytvořili.

Zpětná vazba od některých studentů kurzu „Výživa ve sportu“, pro něž bylo celoměsíční snažení příliš odborné, dala základ „hříšné“ myšlence. A to konkrétně realizovat kurz, který osloví podstatně širší spektrum zájemců, jejichž cílem není trhat světové rekordy v různých disciplínách, ale pouze sportovat pro zdraví. Tedy cítit se dobře a vypadat ještě lépe. V tomto směru jsem si tedy „vyhrnul“ rukávy a rozhodl se odkrýt nemalou část svého soukromí v podobě experimentu „Cesta za vysněnou postavou“.

Investoval jsem do něj celé dvouměsíční letní prázdniny, kdy jsem se na vlastním příkladu snažil ukázat, že je možné za poměrně krátkou dobu zlepšit vlastní postavu plánovaným směrem a současně i zlepšit zdraví. Pravidelné reportáže ze světa tréninku, stravy a rekapitulaci výsledků v podobě focení, měření, vážení i krevních analýz najdete zde. Přiznám se, že jedním z důvodů této „exhibice“ byl fakt, že bytostně nesnáším lidi, kteří učí něco, co sami neumí (tedy nejdou vlastním příkladem). Na tomto principu jsem postavil i filozofii nové poradny, kterou jsem otevřel v Ostravě začátkem prosince. Na našem trhu se pohybuje řádově tisíce jedinců, kteří se pyšní statusem Poradce pro výživu, jen velmi malý zlomek procenta z nich ale jde vlastním příkladem. Je to ostuda, se kterou bychom vůbec neměli přicházet do kontaktu…

Každopádně experiment „Cesta za vysněnou postavou“ se vydařil a dal vznik stejnojmennému jednoměsíčnímu kurzu. Kapacita prvního turnusu v září byla naplněna v průběhu několika dní. Snaha tedy nebyla marná a já se těším, že se v budoucnu budu potkávat s jeho absolventy, kteří se budou pyšnit skutečně chvályhodnými výsledky.

Další novinkou loňského roku byly pobytové víkendové semináře s tématikou detoxikace s názvem „Detoxikační víkend s M. Jelínkem“. Jejich program byl postaven na prolínání teorie v oblasti detoxikace těla i mysli s praktickým nácvikem některých klíčových technik v oblasti práce s myslí. Reakce absolventů tohoto pobytového kurzu potěšili především ve zjištění, že meditační techniky, které jsme se na kurzu učili, jsou skutečně aplikovatelné do každodenní praxe všedního života.

Po dlouhém rozvažování jsem se rozhodl oprášit několik let starý projekt Recepty pro zdraví, tentokrát ale se záměrem živých webinářů, kde se zabýváme tématy, které aktuálně přihlášené účastníky zajímají. Několik testovacích dílů přineslo zpětné vazby, na základě kterých celý diskuzně-vzdělávací projekt budeme ještě vylepšovat.

Trefou do černého byla realizace myšlenky propojit tvorbu zdravých receptů s podrobným popisem jejich charakterových vlastností. Projekt „Škola zdravého vaření“ spuštěný v prosinci 2013 zaznamenal obrovský ohlas, každý den se jimi inspirují tisíce lidí. V listopadu loňského roku celý web prošel důležitou změnou – navázal jsem spolupráci s moderátorkou České televize Evou Šimčíkovou, která je velkým nadšencem do zdravého vaření. Toto rozhodnutí se ihned ukázalo jako velmi šťastné, protože její recepty mají mnohem vyšší sledovanost, než tomu bylo po celý předcházející rok.

Z důvodu zavádění těchto hektických změn po celý rok bohužel už nezbyl čas na organizaci jednodenních seminářů, které jsme v minulých létech pravidelně pořádali (Tajemství biologického věku, Jak vyléčit cukrovku, Co nevíte o mléce, Výživa při zhoubných onemocněních, Pravda o hubnutí…). Toto ale napravíme v roce letošním, kde hned první novinkou bude školení „Jak se zbavit závislosti na sladkém“, které proběhne v Praze i Ostravě v druhé polovině února.

Jaké další novinky nás pro letošní rok čekají?

Nerad slibuji nesplnitelné, ale:
Začnu opět od toho nejdůležitějšího – kurzu „Poradce pro výživu a suplementaci“. Aktuálně pracujeme na vytvoření deskové hry v elektronické verzi. V budoucích týdnech ji dostanou v této podobě k dispozici studenti on-line kurzu „Poradce pro výživu a suplementaci. Dlouho očekávaný krok ke zvýšení kvality kurzu tak bude naplněn.

Protože se navíc ozývá stále více zájemců o koupi této pomůcky pro domácí účely, připravujeme do výroby deskovou hru Poradce pro výživu i pro veřejnost.

V oblasti pobytových víkendových seminářů už nebudeme opakovat „Detoxikační víkendy“, místo nich se objeví nová akce s názvem „Magický půst“. Její obsah bude navazovat na loňské „Detoxikační víkendy“. Zájemci se mohou těšit nejen na teorii, ale i praktickou realizaci půstu. Volit budou z možností čisté vody, bylinkových čajů nebo čerstvě lisovaných ovocnozeleninových šťáv.

Loni se mi z důvodu časově náročných změn ve struktuře školení a kurzů nepodařilo vydat žádnou knihu. Pravidelně dodržovaná série v podobě jedné publikované knihy ročně tak byla přerušena, letos vše napravím a deficit srovnám. Těšit se můžete na další zajímavá témata ze sféry racionálního stravování, nic konkrétnějšího z důvodu zvyšování úrovně napnelismu zatím neprozradím.

I ve Škole zdravého vaření se připravují nemalé změny. Chystáme s Evou nový pořad o vaření, web obohatíme o minikurz zdravého vaření.

Trend zvýšeného zájmu o studium v oblasti stravy a zdraví běží a je stále intenzívnější. Rád bych tímto poděkoval všem, kteří projevili zájem o studium v našich kurzech. Je proto mojí velkou výzvou udržet systém změn, který jsem nastartoval loni. S rostoucí návštěvností kurzů roste i náročnost některých studujících, díky jejich zpětným vazbám máme možnost se neustále posouvat vpřed.

Těším se na shledanou nejen v tomto roce
Martin Jelínek

Zdravé a chutné Vánoce na talíři. Co radí Martin Jelínek?

Říká se, že Vánoce jsou svátky klidu a míru. Jinak řečeno se snažíme v tomto období navnadit atmosféru harmonie. Pohled na uspěchané a ustarané obličeje lidí šílících uprostřed předvánočních nákupů ale říká něco jiného. Podobný obrázek nabídne i pozorování snahy dodržovat stravovací režim řízený tradicemi několika posledních desetiletí.

Výživový specialista vidí (na vánoční stravě) hlavně to horší

Oči člověka specializujícího se na výživu uvidí hodně tuků v podobě smažených kaprů a ještě více jednoduchých cukrů pocházejících z vánočního cukroví. Toto konformní jednání má samozřejmě následky, které se viditelně a u mnohých i bolestně objeví na tukových polštářích těl strávníků.

Stačí dodržet pár nenásilných pravidel

I přes toto všechno je možné prožít Vánoce ve zdravém duchu. Stačí k tomu dodržovat několik málo jednoduchých pravidel. Mnozí si teď řeknou – dodržovat pravidla i o Vánocích? Chceme mít přece konečně klid a užívat si volnosti.

Naprosto souhlasím. Celý rok jedeme v nastavených kolejích, ne každý s radostí a nadšením. Máme tedy právo „vypnout“. I tak jsem ale přesvědčen, že vypnout v oblasti stravování můžeme rozumným způsobem. Jednoduše tak, že pravidla, která bychom měli dodržovat, nebudeme považovat za pravidla, ale součást procesu nadšení z toho, že Vánoce mohou být současně zdravé i chutné.

Největším nebezpečím nejsou cukry, ale tuky…

Největším nebezpečím v průběhu celých Vánoc ve stravování nejsou kupodivu cukry, ale tuky. Ty jsou koncentrovaným zdrojem energie, v průběhu jídla se nepodílí na pocitu zasycení, takže velmi často tak ztrácíme kontrolu nad jejich přijatým množstvím. A navíc o jejich zastoupení ve vánočním cukroví většinou nemáme ani potuchy. Cukroví tak jíme v duchu přísloví „Co oči nevidí, srdce nebolí“.

Ihned v závěsu za tuky na nás číhá úskalí cukrů. Většinou jednoduchých, tedy s vysokým glykemickým indexem. Najdeme je nejvíce v cukroví a džusech.

… a lenošení!

Třetí výzvu nenajdeme ve stravování, ale kupodivu v nedostatku pohybu. Kombinace přebytku cukrů a tuků při současném omezení pohybové aktivity dává v této matematické rovnici jasný energetický výsledek – nárůst tělesné hmotnosti na místech, kde se nám to líbí nejméně.

Tipy na zdravé vánoční mlsání

Snadno se řekne, dobře se čte…ale jak to všechno uvést do praxe? Zkušenosti z praxe ukazují, že bude rozumné se dívat na období Vánoc realistickýma očima. Dávat si silná předsevzetí, která stejně nespatří světlo světa, je naprosto zbytečné. Jsou svátky klidu, pojďme se raději zaměřit na mlsání, jehož výsledek můžeme mít pod většinovou kontrolou.
Možností není vůbec málo: Například švestky s mandlovým překvapením nebo vánoční kokosky skrývají moře provokativních chutí, u kterých známe nutriční parametry a současně víme, kam nás jejich konzumace dovede.

Alespoň v mojí realitě to bude cesta ke klidu a harmonii. Nechť je tomu tak i u vás!

Krásné Vánoce přeje Martin Jelínek

Jez a věz

Je tomu teprve několik týdnů, co jsem zvedl zvonící telefon, kde se na druhém konci představila mladá paní s nesmělou prosbou o spolupráci na natáčení pořadu pro pražské rádio Applaus. Nerad odmítám jakékoli výzvy, první díly novinky pod názvem „Jez a věz“  přišly na svět za několik dní.

Musím přiznat, že Eva Šimčíková, v jejíž režii se celá akce realizuje, vzala vše za správný konec. Profesionální přístup, skvělá rétorická výbava, jednoduchý a transparentní scénář, rychlá realizace…co víc si přát?

Díly, které se podařilo realizovat, můžete poslouchat každý den na vlnách rádia Applaus v 11:05 a ze záznamu pak v archívu pořadu.

V jednotlivých dílech jsme si vzali na paškál témata, která běžně „trápí“ širokou veřejnost – hubnutí, snídaně, pitný režim, používání vhodných druhů koření, principy a možnosti detoxikace a mnohá další.  Budu rád za jakékoli reakce o smysluplnosti a informační hodnotě našeho pořadu, byť počet jeho dílů je omezený. Přeji pohodový poslech…

Moje cesta za vysněnou postavou

Jednoho krásného rána jsem se při pohledu do zrcadla zamyslel nad tím, zda jsem vůbec spokojený s tím, jak vypadám. Ne že bych kvůli nespokojenosti s postavou nemohl spát, ale přece jenom se v dnešní době klade určitý důraz na zevnějšek a navíc je postava určitým odrazem úrovně našeho zdraví.

Když při hodnocení vnější image odmyslím geneticky nastavená pravidla v podobě somatotypu (typ postavy z podstatné části daný rozložením kostry), který prostě nezměníme, je naštěstí možné s postavou hýbat mnoha různými směry:

  • Způsob stravování v kombinaci se zvolenou pohybovou aktivitou nám umožní nabírat tuky nebo je naopak redukovat (o toto se snaží většina moderního světa).
  • Máme možnost zvýšit podíl svalové hmoty, nejlépe na úkor nežádoucích tukových polštářů.
  • Můžeme dokonce tvarovat některé části našeho těla tak, aby odpovídaly našim představám (širší ramena, užší pas, menší boky, větší lýtka…).

Řekněme si otevřeně, že to není málo, čím nás příroda obdařila

Co ale na to řekne naše zdraví? Jsou tyto postupy a techniky tvarování postavy skutečně bezpečné do té míry, že negativně neovlivní úroveň našeho zdraví? Respektive – kde se nachází hranice takzvaného extrému, který způsobí vznik zdravotních komplikací?

  • Praxe ukazuje, že když například hubneme příliš rychle, zvyšuje se množství krevních tuků a trpí tak játra i celý srdečně-cévní systém.
  • Pokud se bezhlavě vrhneme na cvičení, hrozí riziko jakéhokoli zranění či překyselení z přetrénování (zvýšený oxidační stres).
  • Chceme-li zvětšit objem svalů a nepřiměřeně zvýšíme příjem bílkovin stravou či doplňky (což se děje nejčastěji), přetížíme játra a ledviny a nastartujeme silné oxidační pochody v celém organismu.
  • Pokud chci podpořit regeneraci organismu správně koncipovaným jídelníčkem, můžu nasekat tunu chyb – můžu mít nedostatek nebo naopak přebytek některých živin, jíst ve špatnou dobu (nejen v souvislosti s pohybem)…
  • Miliony lidí na světě užívají různé doplňky slibující redukci tuků, nárůst svalů nebo zrychlení regenerace. Jak si ale vybrat ty správné a kvalitní?

Takže je vhodné (bezpečné) orientovat se na přísloví –„všeho s mírou“. Ale kde tu míru najít, když je navíc silně řízena naší individualitou?

Při ranním pohledu do zrcadla jsem si uvědomil, že životní zkušenosti a poznání mě těmto znalostem naučily. S určitou dávkou (ne)skromnosti budu tvrdit, že to umím. Proč si tedy nesplnit svůj vlastní sen a nevydat se cestou za vysněnou postavou, když je cíl prakticky na dosah? Kecat o svých snech umí každý. Kdo z nás ale zvedne zadek ze židle a začne vyvíjet aktivitu?

Takže dost planých a teoretických řečí!

Zvedám zadek ze židle a jdu si splnit svůj sen – mít postavu, po které toužím, a současně vědět, že jsem naprosto zdravý.

Přetrénovat a přejíst se umí každý. Mě zajímá zdraví, proto si stanovuji následující nekompromisní pravidla:

1. Žádné extrémy ve stravě – tzn. přejídání se, drastické diety redukující tuk či odklon od rovnováhy v oblasti příjmu některých živin (nejčastěji bílkovin).

2. Dostatek regenerace a odpočinku – v žádném případě nechci dosáhnout jakéhokoli cíle s tím, že se při honbě za ním zlikviduji psychicky i fyzicky.

3. Mám sen o tom, že chci mít nějakou postavu. To znamená, že chci toho stavu nejen dosáhnout, ale i dlouhodobě jej udržet. Tedy žádné úlety a la kulturistika s kvantem proteinů a následnými drastickými dietami a odvodňováním se, kdy hodinu vypadám dobře a měsíc se z toho pak léčím. Mým cílem je cesta – tedy v oblasti tvaru postavy prostě přesedlat na jinou kolej, po které pojedu další roky.

4. Pokud bych měl definovat konkrétnější představu o změně, vím pouze to, že chci přibrat cca 5 kg svalové hmoty a trochu se vytvarovat. Podložím sice průběh transformace i výsledky konkrétním měřením, primárním faktorem je ale zlepšení a následné udržení zdraví v podobě lepšího cítění se. Toto mi naprosto stačí, naštěstí netrpím žádným přehnaným stavem narcismu, u kterého bych měl potřebu se v soukromí i na veřejnosti nafukovat.

A protože miluju výzvy, rozhodl jsem se, že si celou akci ztížím

  • Aby byla trochu zábava, svůj cíl dosáhnu pouze na VEGANSKÉ stravě. Tedy žádné maso, mléčné výrobky ani vejce. Proč?
    • Protože jsem přesvědčen, že je to možné.
    • Protože jsem přesvědčen, že je to i zdravé.
    • Protože je to těžší 🙂
    • A především proto, abych prokázal všem rádobyodborníkům, kteří si myslí, že o stravě vědí všechno, že je to prostě možné i bez anabolizujících bílkovin.
  • A když už věci komplikuju, tak pořádně a se vším všudy. Mám pevné rozhodnutí, že cíl dosáhnu i bez jakýchkoli doplňků stravy – proteinových koncentrátů, gainerů, aminokyselin, anabolizérů, stimulantů, růstových faktorů. Důvody?
    • Stejné jako v předchozím bodě. Prostě jsem přesvědčen, že je to možné. A navíc zdravé.
  • Dám si na to přesně 9 týdnů, tedy celé letní prázdniny.
  • Akci sice dělám sám pro sebe, protože je to moje tělo, moje zdraví a můj život. Vše ale budu průběžně a pravidelně zveřejňovat. Především proto, abych ukázal, že je možné takového cíle dosáhnout SNADNO, RYCHLE a LEVNĚ.

Sledujte www.vysnenapostava.cz a nic vám neuteče.

Co ještě chystám na leden

Každá výzva, kterou v životě přijmeme, nás posune o kousek vpřed. Člověk jako tvor společenský svým chováním naprosto zásadním způsobem ovlivňuje svoje okolí a aniž by si to v mnoha případech uvědomoval, formuje tím do určité míry celou společnost. Proaktivní prezentace názorů a předávání zkušeností je součástí naplnění celoživotního poslání, měli bychom proto být vděční za každou příležitost, která umožní realizaci tohoto cíle.
V průběhu jednoho týdne jsem dostal možnost oslovit zájemce o zdravý životní styl hned ve dvou sférách:

Ve středu 22. ledna od 16:00 proběhne v ostravském Knihcentru beseda na téma zdraví, strava, prevence i léčba nemocí pomocí úpravy stravování, společně s autogramiádou nejen mojí poslední knihy „Výživa při zhoubných onemocněních“. Besedy pořádané k tomto centru mají dlouholetou tradici, rád přivítám každého zájemce o vzdělávání se nejen v oblasti zdraví. Přijďte si vzít inspiraci na jednoduché a dobře dostupné recepty a posunout tak obzory poznání o kousek dál.

Na pátek 24. ledna jsem přijal pozvání do pořadu Dobré ráno. Splní se tímto sen v podobě společného vystoupení s mým kolegou kuchařem Markem Machusem, se kterým mám tu čest už několik let spolupracovat. Kromě běžného povídání na populární témata týkající se diet a vyjasňování některých paradigmat v oblasti stravování ukážeme, jak v praxi může vypadat vyvážený a zdravý jídelníček. Přivstaňte si, těším se od 6:00 na ČT1.

Cukrová vata bez éček

Na víkendovém Velikonočním jarmarku jsem v davu tlačících se dětí mezi stánky s uzeninami, perníkem a dalšími dobrotami zahlédl něco, co vzbudilo moji pozornost.

Velký nápis „Cukrová vata bez éček“.

V oblasti výživy jsem si zvykl už na ledacos.
I přesto, že v posledních měsících se do sféry potravinářství šťourá stále častěji, mysl se preventivně v dlouhodobé perspektivě postavila do pozice nezaujatého pozorovatele.
A praxe potvrdila, že to byl velmi dobrý krok.
Pozorovat, vytvářet relevantní úsudek, uložit do databáze a poučit se.

Občasné výkyvy přijdou pouze v případech, kdy se do cesty připlete snaha některých ziskuchtivců parazitovat na zdraví dětí. Zbytečné očkování, překroucené informace o tzv. správných potravinách a jejich aplikace na normované jídelníčky posvěcené ministerstvem, manipulativní reklamy nebo marketingové útoky na rodiče, které jsou pro své děti alfou omegou. V takových případech se probouzí emoce, které s láskou a soucitem nemají mnoho společného.

Cukrová vata bez éček.

Pod pokličkou nic jiného než rafinovaný řepný cukr roztavený na karamel, u kterého prodejnost stoupá se spektrem použitých barviv.

Nekupte to, když dítě žadoní a našeptávač v mozku neustále opakuje – „však je to bez éček. To neublíží…“.

Talent

Všichni přicházíme na tento svět se základní výbavou. Kromě holého zadku si přinášíme i spektrum vlastností daných nám do vínku našimi rodiči.

Díky Bohu jsme každý jiný – v opačném případě by na tomto světě vůbec nebylo veselo.

Rozdíly mezi námi ale vyvolávají závist. Jeden je lepší než druhý a ten je vyvinutější než další. Ego si vždy rádo smlsne na emocích, které při těchto reakcích vznikají.
Nejlépe se krmíme pomlouváním úspěšných. Konkrétně těch, kteří se na pomyslný vrchol vyšplhali vlastní pílí a dlouholetou poctivou dřinou.

Jakmile přestanou stačit argumenty typu „má lepší podmínky“ nebo „je v tom jenom štěstí“, vytáhneme z rukávu skryté eso. Talent. Není nic jednoduššího než odsoudit úspěšného jedince tím, že má talent a vše dostal zadarmo.

Nechodí po Matičce Zemi nikdo, komu by pro dosažení absolutního úspěchu spadlo vše samo do klína. Vezmeme-li na paškál kohokoli, kdo dosáhl ve svém oboru úspěchu, nenajdeme žádnou výjimku, která by vše získala a udržela dlouhodobě bez absolutního zaměření a dřiny.

Je neodiskutovatelným faktem, že talent je dar. Něco, s čím se narodíme. U někoho z nás se projeví už v dětství, někdo jej musí pracně odkrývat.
Každý máme talent.
Mnozí bohužel nikdy nezjistí, kde se v nich tato „mrška“ ukrývá.

Ti, kteří se propracovali k realizaci svého talentu, museli použít něco, co dáno neměli – motivaci. Ale ani ta nám nezaručí, že někam dojdeme. Motivace sama o sobě má nulovou hodnotu, když nemá dostatek paliva v podobě touhy. Tu potřebujeme k tomu, abychom zvedli zadek ze židle a začali vyvíjet aktivitu. Přesně tu aktivitu vedoucí k odkrytí a průběžného posilování daného talentu. A to je přesně to, co odlišuje úspěšné od neúspěšných.

Mít talent nestačí. Bezpočet studií zaměřených na odhalování tajemství úspěšných lidí toto prokázalo – talent v celkovém kontextu zaujímá zanedbatelný zlomek ze všech faktorů vedoucích k úspěchu v jakékoli oblasti lidského konání. Chceme-li dosáhnout čehokoli, co si usmyslíme, je potřeba v sobě probudit touhu.

Mluví se o nás jako o Homo sapiens. Označení „člověk moudrý“ nás předurčuje k tomu, že jsme ovládáni mozkem, ve kterém sídlí rozum.
Mnohým lidem na celé planetě přináší tato poslední věta velké zklamání – Homo sapiens je omyl. Naše životy ovládají touhy, které s rozumem nemají nic společného. Otázka ale je, zda je to špatně – bez emocí by se nemohl projevit talent všech velikánů, kteří byli a jsou hybným motorem celého vývoje.

Vítězové a poražení

Lidé mezi sebou vždy válčili.
Podobně jako zvířata.
Od okamžiku, kdy jsme se pasovali na Homo sapiens, se boje zintenzívnily a byly stále vychytralejší a podlejší.

Přitom všichni si přejeme mír. A klid. Chceme se bavit a užívat si, ne se zabíjet.
Celá historie lidstva zná ale pouze dvě skupiny lidí – vítěze a zapomenuté poražené.
Smutné je to, že se vzájemně zabíjíme na mnoha úrovních. Nestačí nám už klasické zbraně, které ukončí život v jednom okamžiku. Dobře výdělečné je zabíjet pomalu a nenápadně. A nejlépe většinu celé planety, aby se taková činnost vyplatila.
Co se tak zaměřit na jídlo?
Povolíme konzumaci alkoholu. Všichni víme, že škodí zdraví. Ale prodávat jej oficiálně s požehnáním úřadů vlastně znamená, že neškodí.
Nechce se nám vyhazovat potraviny s prošlým datem spotřeby? Nemusíme. Přelepíme etikety, nikdo to nepozná. A když náhodou pozná a oznámí, zaplatím pokutu v podobě pár drobných. Lidi jsou naštěstí hloupí a budou nakupovat dál – jedna malá aférka jim nenasměruje zadek na jiné místo, kde prodávají poctivě. Zvyk je přece železná košile.

Člověk je tvor mlsný. Upravme složení polotovarů tak, aby se na nich vytvořila chuťová závislost – párky bez masa, kečupy bez rajčat, marmelády bez ovoce…nacpeme ochucovadly, zakonzervujeme posypovou solí a napumpovaný bankovní účet rád překřičí slábnoucí hlásek svědomí, které káže spravedlnost a rovnost.

Jíme všichni – ne ale vždy to, co si sami vypěstujeme. Jistotu v koupi kvalitních potravin nemají ani ti, co se nás snaží systematicky likvidovat.
Kde je tedy hranice mezi vítězi a poraženými?